Většina větších měst v Evropě i v zámoří provozuje přes zimu veřejná kluziště. Brno v tomto není a nebylo výjimkou, ale zatím mu chyběla reprezentativní ledová plocha vhodně umístěná přímo v centru města. Taky jsme sledovali zvyšující se poptávku po bruslení. V zimě 2015 jsem proto vytipoval prostranství před Místodržitelským palácem a vymyslel si, že vzhledem k relativní stísněnosti prostoru by bylo fajn zapojit přímo do ledu mobiliář náměstí, jako jsou lavičky, kašna a hlavně jezdecká socha. Oslovil jsem několik přátel, kteří by mohli pomoct. Ondřej Chybík s Michalem Krištofem udělali studii, jak by kluziště mohlo vypadat, a s tou jsem se vydal za všemi dalšími, jichž se provoz bude dotýkat. Moc pomohla Moravská galerie, Masarykova univerzita, kino Scala, TIC Brno, Nejvyšší správní soud, farnost sv. Tomáše a mnoho dalších.

Když jsem psal Jaroslavu Rónovi, autorovi sochy markraběte Jošta, měl jsem trému a potom o to větší radost, když odpověděl:

„Chtěl jsem vytvořit sochu poněkud netradiční, bez soklu a s pozměněnými proporcemi tak, aby socha doslova lákala k podejití a dotýkání se, nebo i zdržování kolemjdoucích pod trupem koně. Projekt kluziště na náměstí v tomto směru je jenom vítané rozšíření interaktivních možností sochy… Možnost skupinky lidí na bruslích pod sochou oživuje zábavu na kluzišti. Myslím, že v tomto by mělo Brno další světové prvenství, a zároveň by se mohly pořídit třeba z vysokozdvižné plošiny krásné fotografie bruslících lidí kolem Rytíře, pro případnou propagaci města.“

A mohli jsme se do toho na plno pustit. Na zařizování toho bylo dost, od důkladné projektové dokumentace, na které byla báječná spolupráce se studiem Peers, paní architektkou Elenou Sládkovou a Pavlou Vrágovou, nové přípojky elektřiny, přes soutěž na dodavatele technologie až po ladění provozních detailů. Mockrát jsme taky slyšeli, že je to „příliš ambiciózní“ (rozuměj „Je to nesmysl a přestaňte se namáhat, někdo vám to stejně překazí“), že je to složité (rozuměj „Všechna razítka nemáte šanci sehnat.“) a že to stejně nikoho nebude zajímat. Za první týden provozu je průměrná návštěvnost 300 lidí denně, v neděli 10. prosince si přišlo zabruslit 570 lidí.

Dvě technické zajímavosti: Na výrobu ledu používáme vodu čerpanou ze studny pod Místodržitelským palácem, která sloužila Brňanům už na konci 14. století a teď má využití znovu po zhruba stoleté přestávce. Na elektroinstalace u kluziště je použito 1800 m kabeláže, tzn. délku trasy z České na nádraží a zpět.

Bruslí se každý den, a to ve dvouhodinových blocích, 10–12, 13–15, 16–18, 19– 21. Mezi nimi probíhá úprava ledu.

Za to, že je kluziště hotovo, děkuji mnoha lidem (nejen) z již jmenovaných institucí, jejichž práce si nesmírně vážím, a bez nichž bychom to nikdy nedali dohromady. Ze srdce děkuji:. Petru Vokřálovi, Martinu Schwabovi, Petru Štikovi, Janě Janulíkové, Petře Kovářové, Adéle Novákové, Janu Pressovi, Michalu Žďárskému, Mikuláši Bekovi, Petru Dimitrovovi, Radku Pernicovi, Jaroslavu Rónovi, Ondřeji Chybíkovi, Michalu Krištofovi, Veronice Staňkové, Eleně Sládkové, Pavle Vrágové, Josefu Baxovi, Filipu Glotzmannovi, Janě Humplíkové, Janu Mrázovi, Tomáši Pavčíkovi, Adéle Jelínkové, Zdeňku Mokrošovi, Zbyňku Jiráskovi, Evženu Hrubešovi, Romanu Vojáčkovi, Radku Lhotovi, Pavlu Urubkovi, Pavlu Roučkovi, Radku Hálovi, Mariánu Karasovi a všem dalším kolegům, kteří nám pomohli a pomáhají.

Petr Kalousek · ·