Jsme bohužel stále zatížení dědictvím socialismu, kdy byly pro zdravotně postižené vymezeny nějaké mantinely, ve kterých se směli pohybovat. Tyto mantinely bohužel nezahrnovaly podíl na rozhodování o sobě samých.
Tento jev má vliv na jednu bariéru, která na rozdíl od těch architektonických vidět není ‒ veřejná moc zdravotně postižené na jedné straně chce „více vidět venku“, na druhé straně při rozhodování není schopna brát zdravotně postižené jako partnery. Řešení se navrhuje nikoliv na základě připomínek konkrétních OZP, ale na základě přání zdravých expertů. Nebudu se teď pouštět do dlouhých rozborů nějakých cirkulárních kauzalit, ani nehodlám nikoho vinit, toto je popis situace, kterou je nutno řešit, nikoliv hledat někoho, na koho to svedeme, s tím, že opět nic neuděláme. Důsledkem toho, že nás veřejná správa nebere jako partnery, jsou projekty, které na papíře mají řešit bariéru, utratí se za ně nemalá částka z veřejného rozpočtu, ale ve skutečnosti jsou jen velmi omezeně funkční.
Tolik k obecné rovině. Nyní jak se to projevuje na konkrétních řešeních. Stavby na okraji Brna jsou nekoncepční, stává se, že je na jednom konci chodníku nájezd pro vozíčkáře, na druhém už chybí. Do bezbariérových prostor se přesunul Úřad práce, ale problematika, co se týká OZP, je stále na nevyhovujícím Mojmírově náměstí: http://vozickar.com/up-v-brne-zustava-pro-handicapovane-barierovy/. Špatná je i situace na Mendlově náměstí: pro mě jako dystrofičku není možné nastoupit do tramvaje na ostrůvku linky číslo jedna, a pokud je mi známo, tak směr k nádraží se upravoval. Nevyhovující jsou i některé bezbariérové autobusy pro uživatele elektrických vozíků. To, že se něco upraví tak, aby to zvládl mechanický vozík, ale ne elektrický, je další obvyklý nešvar. Elektrický vozík je těžší a má větší rozměry.
Takže řešení. Žít Brno má snad jako jediné mně známé hnutí v Brně našlápnuto k tomu, aby s těmito nešvary pohnulo, jednoduše proto, že bere zdravotně postižené jako partnery a ne jako nesvéprávné chudáky, za něž rozhoduje někdo jiný. Pokud bude někdo od vás na radnici, prostě si to nechte opřipomínkovat od zdravotně postižených – na rozdíl od jiných hnutí taky víte, kde nás najdete 🙂 Ještě bych doporučila se spojit s organizacemi, které pomáhají zdravotně postiženým na VŠ, kde je možný získat kontakty na další zdravotně postižené. Prostě shrnuto, organizace jsou užitečné, aby vám vyhledaly komunikační partnery z řad OZP, ale na konkrétní řešení to chce mít připomínky od samotných postižených. Navíc když motivujete ke spolupráci lidi s postižením, bude řešení logičtější a ve výsledku se ušetří víc peněz, než pokud o tom bude rozhodovat zdravý expert.
Hana Sheala · ·