Rád bych se zde vyjádřil k páteční blokádě. Nekteří nám vyčítají, že blokací řádně nahlášeného nezakázaného pochodu nějakým způsobem pliveme na svobodu slova a shromažďování. Já ten argument chápu, a rád bych vysvětlil, jak to vnímám já.

Svoboda slova

Absolutní svoboda slova není nikde, a nikde být ani nemůže. Například ve chvíli, kdy někomu vyhrožujete třeba zabitím,
tak jste se dopustil trestného činu, byť jde pouze o slova. Je to proto, protože „slovo“ muže mít a často má vazby k činnům, že i slovo je čin. Vždy jde přitom především o společenskou nebezpečnost daného jednání, nikoli o to, zda byl čin proveden rukama, nohama, penisem, nebo právě jazykem. Proto například člověk, který si objedná nájemnou vraždu, případně je organizátorem nějakého protiprávního jednání, bývá u soudu postižen stejně jako ti, kteří onu vraždu reálně spáchali.

Následně jde samozřejmě o to, kde nastavíte tu hranici, a to je domnívám se věc dosti intuitivní a poplatná nějaké zkušenosti a historii dané společnosti. V Evropě máme trochu jinou tradici vnímání svobody slova směrem k ohrožování demokracie, než třeba v USA a je to dáno právě historickou zkušeností. Zkušeností těžce nabitou a vykoupenou léty nesvobody, tyranie a samozřejmě lidskými životy. Proto jsme přísnější při posuzování toho, co má právo ve veřejném prostoru zaznívat, a co ne, protože to ohrožuje demokracii a svobodu. A to samozřejmě nejen v rovině etické, ale i v rovině práva. V naprosté většině evropských zemí takové zákony omezující svobodu slova tímto směrem existují a ČR není výjimkou.

Jistě můžete říci, že se s danou tradicí neztotožňujete a je vám blíže ta z USA. Já osobně se s tou evropskou ale ztotožňuji a myslím, že to je naprosto legitimní postoj. V této chvíli můžete namítnout: Dobrá, ale onen pochod zakázán nebyl. Ano, nebyl zakázán… Domnívám se, že je třeba, minimálně z hlediska občanské společnosti, dívat se také na smysl zákona/zákonů v širším smyslu. Vždy je dobré v takovém kontextu připomenout, že například totalitní režim padesátých let v Československu vznikl v zásadě v souladu s literou tehdejších zákonu, ale zcela proti jejich smyslu. Proč existují zákony, které zakazují transparent s hákovým křížem? Takovou otázku je třeba si položit… Soudy a policie se samozřejmě musí držet především litery zákona a je to tak víceméně správně (byť i v této rovině existují rozdílné interpretace, kde se střetávají právní pozitivisté a naturalisté. Jedním z těch, který stál na straně přirozeného pojetí práva byl například jeden z tvůrců naší ústavy a někdejší předseda ústavního soudu, Vojtěch Cepl starší), a proto, když nelze zcela bez pochybností dokázat spojitost mezi neonacistickou propagandou a danou demonstrací, nelze ji ani zakázat.

Občanská společnost

Občanská společnost, a to je důležité, není soud, ani policie. Občanská společnost ví, že heslo „Evropo povstaň“ se váže k nacismu (v roce 2011 za něj dostal předseda Dělnické mládeže Lamprecht podmínku, později v odvolací instanci zrušenou), ví v co věří ti lidé, kteří chtěli pochodovat Brnem. Zná ty tváře a jejich ideologii. Zná smysl některých jinotajů a poselství, které předávají naší společnosti. Nebo jste někdo zaregistroval ve veřejném prostoru diskuzi o tom, zda byl ten průvod spojen s neonacismem, nebo ne? Ne, taková diskuze neproběhla. Je to jednoduše zřejmé nám všem.

Propagace nacismu není v ČR v souladu se zákonem. To, že si „dělníci“ umí dávat pozor na to, aby nebyli právně postižitelní, neznamená, že se mění poselství toho, co hlásají. Dělnická strana byla zrušená, protože se podařilo dokázat, že její program hlásá potlačování práv a svobod, etc. Dnešní DSSS prozatím soudem zrušit nelze, protože si prostě dávají její představitelé větší pozor, aby některé myšlenky nebyly řečené explicitně, ale pouze v jinotajích. To ale neznamená, že by jejich cíle byly jiné, že by se změnilo jejich myšlení.

Legálnost blokády

Ve chvíli, kdy za mnou například přijde místopředseda této strany, a v náznaku mi předá výhrůžku související s deportací do koncentráku, je to samozřejmě těžko reálně právně postižitelné. Jednak to zašeptal a nikdo krom nás dvou to neslyšel, takže to nelze dokázat, druhak to řekl takovým náznakem, že by se smysl těch slov pravděpodobně těžko u soudu prokazoval. Ale já vím, že to řekl, a také vím, jak to bylo myšleno a on to přirozeně ví také. Stejně tak jako všichni víme, že když človek držící transparent „radikálně, sociálně, nacionálně“ má na ruce vytetováno číslo 88, nemá tím na mysli výši jeho IQ, a číslem 18 nemá na mysli věk, ve kterém intelektuálne zamrznul, byť by to tak klidně mohlo být. Ani poselství onoho transparentu zjevně nevede směrem k národním socialistům Milady Horákové. Všichni víme, co tím myslí, i když u soudu by to třeba bylo těžko dokazatelné.

Neznamená to, že kdokoli z blokádníků měl ambici brát zákon do svých rukou. Znamená to, že v dané chvíli pro ně legitimita/nelegitimita bylo důležitější dilema, než legalita/nelegalita. Takové chvíle prostě ve společnosti někdy nastávají, a je to naprosto přirozené. Celý svět a veškeré situace a kontexty, které mohou přijít, totiž nelze nacpat do paragrafů. Občas si jednoduše musíme vystačit částečně s intuicí toho, co je správné, legitimní, a co není. Jistě, má to své meze, každý z nás to může vnímat rozdílně, a je třeba o tom v každém takovém okamžiku vést diskuze, protože obecný princip dle kterého se řídit (vždy je správně/vždy je špatně) v rámci lidského chování a etiky domnívám se nalézt nelze, vždy je nezbytné vnímat veškeré kontexty. Spolecnost, etika a kultura totiž jednoduše nejsou na klíček. Jde samozřejmě pouze o můj názor a zcela chápu a respektuju, že to může kdokoli vidět jinak.

Martin Freund · · Štítky: ,