Zeptali jsem se náměstka Hollana, zda může potvrdit informace, které Libor Štástka publikoval na svém mystifikačním, recesistickém, satirickém a hlavně hodně legračním webu Žít z Brna, týkající se jeho pracovních cest.
Matěji, je pravda, že cestuješ víc než tvoje předchůdkyně Jana Bohuňovská z ODS?
Tak určitě. Pro to, abychom zvládli dobře připravovat kulturní politku, Kreativní centrum a další věci, je poměrně dobré vědět, jak se to dělá jinde. Chápu dřívější přístup v lepším případě nedělat nic, v horším dělat si to po svém, je to určitě legitimí postoj. Tato koalice však volí jinou cestu.
Co je hlavním cílem tvých pracovních cest?
V prvním půlroce mého mandátu jsem spolu s dalšími vykonal několik rozsáhlých cest po koncertních sálech (Maďarsko, Polsko, Dánsko, Norsko, Anglie). Bez toho, aniž bychom věděli, jak se v současné době nejlepší akustické sály staví, bychom nebyli schopni garantovat, že budoucí koncertní sál, který roste vedle Besedního domu, bude skutečně kvalitní. V tomto musím Libora Šťástku i Janu Bohuňovskou skutečně ocenit – je skvělé, že pro koncertní sál neudělali nic, protože když by si to stavěli pobrněnsku, dopadlo by to jako obvykle katastrofou.
Proč zrovna koncertní sály?
Po volbách jsem vůbec nevěděl, co dělat. Proto jsem si otevřel volební program ODS. Jedním z hlavních bodů programu je právě stavba koncertní sálu. Přišlo mi to jako skvělý nápad a rozhodl jsem se, že tento hlavní bod programu ODS prostě prosadím.
Proč tedy Libor Šťástka a Petr Kratochvíl tvoje cesty na zastupitelstvu a internetech stále kritizují?
Protože mě mají rádi a tímto mi vyjadřují své poděkování, že realizuji jejich osobní modrý program. Někdo holt lásku jiným způsobem vyjádřit neumí. Já mám ty kluky však taky moc rád.
Piješ na těch cestách pivo jak píšou?
Ano, pivo jsem pil i před volbami a když jsem někde u nás či v zahraničích na nějaké obzvláště dobré či raritní narazil, informoval jsem o tom, aby ho mohli ochutnat i ostatní – jako je lipské Gose, nebo belgické lambiky. Doporučuji. Pokud někdo raději tráví po skončení oficiálního programu večery v hotelech a tluče hlavou do zdi, je to jeho volba. Já raději po práci zajdu na pivo.
Potkáváš se tam s mladými umělci?
Je to smutné, ale je to tak. Potkávám se i se starými politiky, nevím, co je horší.
Jednáš snad i s hazardem?
Samozřejmě, mám agendu hazardu na starosti, nemůžu se zavřít do kanceláře a s nikým se nebavit. Žádostí o schůzku na toto téma chodí několik týdně, což v takové frekvenci odmítám, protože často k ničemu nevedou. Jednám však oficiálně, nesetkávám se s lidmi z hazardu po nocích na pumpách. Z pracovních cest pořizuji zápisy, které věšíme na web města. Konkrétně jsem měl schůzku s lidmi z Kajotu, Admiralu, Happy Days, Czech Casina, Asociace kasin. Ostatně když jsme u toho Kajotu, nikdy nezapomenu na Šťástkův majstrštyk, když pro Kajot proloboval do návrhu vyhlášky 7 míst pro „kasina“ a Česká televize mu v přímém přenosu dokázala, že to žádná kasina nejsou.
Všechno, co píše Libor Šťástka je tedy pravda? Tvé cesty nás stojí miliony?
Vpodstatě se tomu nedá nic vytknout. Až na to, že finance, účel cest a polovinu z nich si vymyslel. A je mi to líto. Pokud bych zvládal vykonávat takové přesuny a jezdit bez vědomí Rady města Brna, která musí všechny cesty schvalovat a je to součástí veřejného zápisu, a Odboru zahraničních věcí, který to všechno zařizuje, ochutnal bych ještě daleko více druhů piv.
Čekají tě ještě nějaké další cesty?
Tak určitě. Zrovna jedu do Lublaně na setkání kulturního fóra Eurocities. Do našeho příchodu na radnici se Brno ostentativně s ostatními evropskými městy o kultuře nebavilo, snažíme se to napravovat a získávat kontakty, doporučení, know how. Díky investicím do cest jsme schopni dobře připravovat projekty jako je Janáčkovo kulturní centrum, fotbalový stadion, tvorba kulturní politiky a mnoho jiného. Je bezpochyby legitimní postavit koncertní sál bez znalosti věcí špatně – u takovýchto projektů je nejdůležitější mít dobré zadání a přesně vědět, co chceme, aby nám to architekti namalovali a stavitelé postavili, protože bez kvalitního zadání nemůže vzniknout dobrý výsledek – a vyhodit tak z okna stovky milionů. Jako recesista bych tak měl určitě postupovat. Takže to budu dělat jako Libor Šťástka, zprivatizuju kámošům a rodině pár bytů, do parků dám pár laviček a nezapomenu tam dát velkou ceduli „Tohle pro vás postavil Matěj Hollan.“ Proč měnit věci, které fungují.
Žít Brno · · Štítky: humor, Libor Šťástka, nejlepší satirik, zahraniční cesty, zápisky z cest