Dostal jsem krátce před volbami „diplom“ za to, že jsem najel po Brně 262 km za den, a zahlédl jsem, že jezdím moc do Vídně, a že jezdím do Kurdějova a že jezdím autem i o víkendech a svátcích. Údajně je to všechno podezřelé a má se jednat o soukromé cesty. Tvrdí to aktivisté z občanského sdružení Brno autem (personálně propojených s brněnskými Svobodnými). Komu se to nechce číst celé, tak tl;dr verze: Služební auto nevyužívám k ničemu jinému, než ke služebním cestám, ať už do zahraničí, nebo na jednání a z jednání po republice.

Jako dlouholetý občanský aktivista jsem rád, když jsou lidé občansky angažovaní a pomáhají tak budovat občanskou společnost a rád jim v tomto budování pomůžu. Je ale potřeba, aby byli schopni alespoň základně pracovat s daty, jinak se z toho stává jen soubor pomluv a snadno vyvratitelných smyšlenek (což ostatně sami přiznávají svou první větičkou o tom, že služebním autem rozvážím kamarády po hospodách).

A) Aktivisté tvrdí, že jsem ujel loni, 24. září, 262 km po Brně. Přitom, jak je jednoduché si ověřit z veřejně dostupných zdrojů, byl jsem v té době v Bruselu, autem jsem tedy ujel 0 kilometrů.
Pravdou je, že ten den bylo auto, jež patří pod můj sekretariát, v provozu. Šéf úseku, Miroslav Foltýn, a zastupitel Martin Freund, byli ten den služebně v Praze na jednání na MPSV. Z toho vyplývá, jak jsem pokoušel aktivistům evidentně neúspěšně sdělit již v letních měsících, že auto je často využíváno i jinými osobami z úřadu a zastupitelstva. Auto nepatří mě, ale magistrátu a využívá ho široký okruh lidí. To, že se jedná o knihu jízd vozidla, nikoliv mou osobní knihu jízd, bylo aktivistům magistrátem sděleno.

Z materiálu, které Brno autem obdrželo, je patrné, že se jedná o překlep. Je tam psána jedna cesta do Prahy, 200 km, ale pak žádná z Prahy a na místo toho 200 km po Brně. To je to, co myslím analýzou dat – vydávat omyl za skandál svědčí jen o tom, že chcete šokovat, ne pravdivě informovat veřejnost. Přesto bych se rád za tento překlep za Magistrát města Brna rád omluvil a mohu přislíbit, že budu instruovat příslušný odbor, který knihu jízd spravuje (já sám to nejsem, jak naznačuje Brno autem), aby si na tyto věci dával pozor.

B) Prý je problém, že jezdím do Kurdějova. Brno autem se táže, proč. Ne ale mně, píše to na Facebook a zlobí se, že nemám v předvolebním čase čas okamžitě reagovat. Přitom mou knihu jízd mají od srpna a mohli se mě kdykoliv na několika našich setkáních zeptat, proč jsem byl v Kurdějově.

Odpověděl bych, že v Kurdějově se jednalo jednak o pracovní dvoudenní výjezd Rady města Brna, bylo tam celé vedení města a k dopravě jsme využívali vždy jedno auto pro více lidí. A pak, že tam bydlí Jindřich Vobořil, Národní protidrogový koordinátor z Úřadu vlády. S Jindrou Vobořilem spolupracuji už mnoho let na regulaci hazardu, prosazování Fondu na prevenci, léčbu a výzkum závislostí, a ve spolupráci s ním řešíme i novou protidrogovou městskou politiku.

Ta spolupráce má velký smysl. Brno se s drogami a závislostmi látkovými i nelátkovými potýká, zvyšuje to kriminalitu a snižuje bezpečnost, a tento rok vznikala studie, jak účinněji protidrogovou politiku nasměrovat, aby měla co nejlepší výsledky. Studie je před dokončením, její přímé pozitivní dopady se projeví už v příštím roce. Mohl jsem za panem Vobořilem jezdit do Prahy nebo čekat, jestli se nějak utrhne on a přijede za mnou, ale já si řekl NE a raději jsem s Vobořilem konzultoval tyto věci u něj či u mě doma.

C) Taky často jezdím do Vídně. Respektive tam jezdí auto, které mi přidělili, ale které je magistrátu, což je opět fakt, o kterém jsem mluvil výše. Když je potřeba někoho ze zastupitelů, úředníků, nebo oficiálních návštěv města, odvézt z letiště či na něj dovést, někdo pro ně zajede. Řidič patřící pod můj sekretariát, řidič primátora, nebo někoho z náměstků. Já tam s nimi nejezdím. Letadla ne vždy létají tak, aby bylo možné se včas či v rozumné doby dostavit do Brna vlakem či autobusem. Vídeň je také naše nejbližší partnerské město a je hodně věcí, které je užitečné řešit společně a inspirovat se. Ať jde o kulturní věci, sociální politiku, správu úřadu, dopravu, hazard, výstaviště… Proto tam často míří naše cesty, které jsou ovšem vždy evidovány.

Chápu, že je třeba se ptát a nevadí mi to. Z ohlasů ovšem zjišťuji, že mnoho lidí má pocit, že správný politik si svůj plat má zasloužit tak, že radši sedí v kanclu a kouká do zdi. Já takhle ale nepracuji a raději se scházím s lidmi a vyjednávám pro Brno potřebné věci.

Matěj Hollan · · Štítky: , , , ,