Napsáno pro týdeník Ekonom 7. 6.

Vláda schválila před nějakým časem koncepci sociálního bydlení. Bylo to poprvé, kdy se u nás na nejvyšší úrovni usneslo, že stát má řešit bydlení i pro ty občany, kteří na něj v tržním prostředí nedosáhnou. To je obrovský předěl. Doteď se přemýšlelo jen ve stylu „pomoz si sám“; „napřed se začleň a pak ti podáme pomocnou ruku“. Je to jistě legitimní přístup a mnozí politici ho zastávají a reprezentují. Má jen jednu maličkatou nevýhodu – vůbec nefunguje. Trend, kterým se dnes vydává Evropa, je jiný. Jmenuje se housing first.

Pokud dovolíte, čeká nás teď chvilka mentorování: Bydlení především, anglicky housing first, je termín, který asi není v běžné konverzaci právě frekventovanou frází. Jde o poměrně nový směr v přístupu k sociální práci, který zavádí do celého procesu zdánlivě banální věc – aby se dotyčná osoba dokázala postavit na vlastní nohy, chodit do práce, do školy, musí mít zajištěny své bazální potřeby. Mezi ty patří i potřeba bydlet. Ne pod mostem, ne na smetišti, ne na ubytovně, ale v bytě. Sociální konstrukt, ze kterého tento způsob přemýšlení vychází, říká, že teprve pokud máte něco, o čem můžete říci, že je to vaše „doma“, jste schopni zaměřit se na řešení dalších věcí, které vás tíží. Tento přístup obrací vzhůru nohama představu, že si člověk musí nejprve bydlení „zasloužit“. Ukazuje se, že princip zásluhovosti v přístupu k bydlení je podobně logický, jako když se baron Prášil hodlal vytáhnout sám za vlasy z bažiny. V pohádce to určitě funguje.

Navíc je směr sociálního bydlení velmi ekonomicky výhodný – udržování a prohlubování chudoby je paradoxně drahé. Generuje to zvýšení kriminality, rozpady rodin, výdaje ze zdravotního pojištění a podobně. Daleko levnější je pro stát zajistit, aby lidé mohli normálně bydlet a v této své základní životní potřebě nestrádali.

Téma není „levicové“ či „liberální“. Je právě tak „pravicové“, protože dochází k ekonomicky racionálnímu využívání prostředků na sociální účely, a „konzervativní“, protože podporuje rodiny, které budou moci díky vhodně nastaveným finančním podmínkám bydlet spolu. Po zpracování koncepce se však další práce zadrhly. Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Karly Šlechtové z ANO se rozhodlo, že vlastně s koncepcí nesouhlasí a že to chce pojjmout úplně jinak. V těchto dnech probíhá jednání mezi MMR a MPSV, kde se možná dospěje a možná nedospěje k dohodě. Skutečné sociální bydlení je pro Českou republiku obrovská příležitost. Pokud ji promarníme a tento parlament zákon neschválí, v sociální oblasti se Česko nikam neposune.

Nedokáže reagovat na stárnutí populace, řešit narůstající problém sociálního vyloučení, prostě budeme dále státem jen pro úspěšné a bohaté. V Brně o zákon velmi stojíme. A to navzdory stanovisku Svazu měst a obcí. Ten totiž zastupuje jen zájmy několika vybraných starostů, kteří by museli v případě přijetí zákona něco dělat, nikoliv potřeby občanů – lidé pochopitelně potřebují bydlet. Pak bude líp i jim, ne jen vzrůstajícímu zisku holdingu Agrofert.

Matěj Hollan · · Štítky: , ,