Začátkem února proběhla důležitá schůzka se zástupci lidového umění. Folklór si sice dokáže stejně jako underground žít svým životem nezávisle na „establishmentu“, je to ale škoda, protože když se na lidové umění začne nazírat jako na klíčovou součást vzdělávacího procesu, podhoubí pro rozvoj osobnosti a zároveň jako na zásadní oblast kultury, která je navíc přístupná úplně každého, je to jen ku prospěchu věci.

Lidová řemesla a umění jsou velmi důležitá jak pro utváření silných komunit a společnosti, která ví, co jsou její kulturní kořeny (a nemusí si je tahat z paty), pro posilování lokálního patriorismu, tak pro podporu vnitřního i vnějšího turistického ruchu. Poptávka po „autenticitě“ je a bude vysoká a na Moravě ji lze naplnit i bez podstrkování pseudolidových napodobenin.

Brno je pro tohle ideální město. Jsme na hranici východního a západního folklóru, přičemž ten od Brna na východ a na jih je stále živý. V Jihomoravském kraji je spousta folklórních oblastí a podoblastí, které jsou každá svá a osobitá. Ani Brno není jedna oblast, kroje a písničky mají svoje i různé městské části venkovského charakteru.

Dožínky, adventy, košty

Chci podporovat folklórní rozmanitost, rozvíjení lidových umění v těch částech, kde fungují kontinuálně i restaurování tam, kde nezvládly nástup moderní doby, ale ve zpěvnících a krojových střizích zachovány jsou. Chci, aby město podporovalo tradiční „rok na vsi“, fašanky, májky, košty, hody, dožínky, advent…, aby se zkrátka vedle sebe potkávala kultura lidová i ta articifiální a oba dva tyto základní druhy kultury nalezly široké uplatnění.

Lidové umění má navíc tu výhodu, že je velmi levné. Nejde zde o profesionalitu, neuplatní se zde jen ti nejlepší, stejně silný zážitek jako u Stabat Mater může vzbudit chlapecký hlásek nějakého Bohem obdařeného klučiny.

Muzikanti, tanečníci a další nepotřebují primárně peníze, ale pozornost. Nejvíc zde stojí čas, který nikdo hradit pochopitelně nechce.

Co uděláme?

Proto jsme se dohodli na úvod na několika následujících věcech:

  • vytvoření a naplňování informačně skutečně hodnotného webu, který bude informovat o folklórních aktivitách v Brně,
  • větší vstup města do Mezinárodního folklórního festivalu, což by měl být do budoucna středobod folklórního dění podobně jako Horňácké slavnosti ve Velké (vím, to je rouhání, toho nikdy dosáhnout nejde),
  • intenzivnější spolupráce institucí (Etnografické muzeum a jiné)
  • změna přístupu k hodnocení grantů (shodli jsme se, že v oblasti lidové kultury nemá bodování příliš smysl)
  • město se zasadí o prodloužení nájmu na Charbulce, kde nyní zkouší spousta souborů

Náklady jsou v poměru cena\výkon velmi malé. Do budoucna se určitě nebráním žádným podnětům a cíl, aby do roku 2025 Brno samo sebe chápalo jako folklórní výspu, beru jako velmi realizovatelný. Ne politickou objednávkou „a včil sa radujte“, ale prostým podporováním toho, co stejně kvasí zcela spontánně.

Nikoliv bojkotování kebabu, ale udržování a rozvíjení živého folklóru je to, co by měl být primární společenský zájem k udržení „našich hodnot“. Netvrdím, že jsem první a jediný, kdo to takhle chápe, rád budu v Brně, kraji i celé republice spolupracovat se všemi podobně smýšlejícími.

Folklór menšin

Neprobírali jsme ovšem jen folklór náš, moravský, ale i lidovou kulturu menšin, které žijí v Brně.

Udržování vlastních kulturních tradic je strašně důležité pro dobrou integraci do většinové společnosti. Pokud člověka vytrhneme z jeho společnosti a řekneme mu „a teď zapomeň, odkud jsi přišel, a okamžitě se asimiluj“, je integrace předem odsouzená k nezdaru. Tuším, že si teď říkáte, že chci například takové extrémy, aby si muslimové ponechali právo šaría a „kulturu“ kamenování žen. V žádném případě – naše právo musí platit pro všechny stejně, na tom jsou založeny státy, bez důsledné rovnosti před právem nelze mluvit o funkčních státech. Ale jistě nelze nikomu, ani muslimům, brát jejich náboženství a jejich umění.

Tak jako Češi zakládají všude po světě krajanské spolky, chtějí svou kulturu udržovat i všechny ostatní národy a etnika. V historii se tak dělo nesčetněkrát a vzájemné prolínání lidových a artificiálních kultur vedlo často k vzájemnému obohacení, zajímavým crossoverům i posílení obou střetávajících se kultur. I na to budeme jak v rámci podpory lidové kultury, tak v rámci integrace cizinců pamatovat.

Matěj Hollan · · Štítky: ,