Navazuji na včerejší povídání a než přejdu k oblasti sociální a zdravotní, tak zase pár příkladů obecného přístupu naší koalice.

Sbohem, Aktualizace

Mnohokrát propíraná Aktualizace územního plánu – názor Žít Brno byl od začátku této kauzy jasný. Jedná se o paskvilní dokument, který nemá s územně plánovací dokumentací, jak ji chápe stavební zákon, nic společného. Zašmodrchaný, vnitřně rozporný sáhodlouhý dokument, ve kterém se nevyzná ani detektiv Columbo. Něco takového, pregnantně formulovano, konstatoval i krajský soud, který tuto v červnu přijatou aktualizaci zrušil. Stáli jsme v Radě před rozhodnutím, zda podávat proti tomuto pravomocnému rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Mělo to dvě roviny – ryze správně právní a dopad na předvídatelnost rozhodování a postoje města k územnímu plánování a rozhodování. V oblasti správního práva mohou určitě zaznívat různé názory, vzhledem k našemu dlouhodobému postoji jsme s rozsudkem krajského soudu souzněli a představa, že v kasaci aktualizaci jakožto právoplatný dokument hájíme, byla docela pitoreskní. Ale pitoreskní věci se stávají. Kdyby se kasace podala, tak by se holt počkalo na rozhodnutí NSS, který by buď zrušení aktualizace potvrdil, nebo – což je samozřejmě taky možné – rozhodnutí nižšího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednávání.

Po celou tu dobu probíhajícího soudu, a to už je ta druhá rovina, by nebylo vlastně jasné, co platí a podle čeho se má stavět. De iure by platil původní územní plán před změnou, město by se ale muselo nutně tvářit, že kasaci vyhraje a jak by to vysvětlovalo investorům/developerům i každému člověku, co by měl nějaký stavební záměr, na to jsme nepřišli. Nebyla by vůbec žádná právní jistota, co bude platit cca za tři čtvrtě roku, investice do územního či stavebního řízení by byly enormně rizikové, prostě prodlužování této agónie nedávalo smysl. Proto jsme se rozhodli v souzení o aktualizaci nepokračovat. Dle sdělení úředníků to bylo poprvé v historii, Brno dříve vždycky kasace podávalo, aniž by četlo rozsudek a zamyslelo se nad tím. V Radě nebyl pro podání kasace nikdo, záměrně jsme to ale nechali projít zastupitelstvem, kde pro podání bylo jen 12 zastupitelů, zdrželi se i někteří zastupitelé za ČSSD.

Aktivisti jsou taky lidi

A o dva týdny později jsme se přidali ke sběru humanitární pomoci pro Ukrajinu, kterou v ČR organizuje Člověk v tísni a v Brně sběr koordinovalo sdružení Nesehnutí. To Nesehnutí, která stálo spolu s organizací Frank Bold za shozením aktualizace a které město dlouhodobě kritizuje. Tohle mi přijde jako vskutku historický předěl. Podobně nezaujatě chceme přistupovat k developerům, aktivistům (sami jsme jedni z nich), politickým subjektům: Pokud dnes skupina opozičních zastupitelů podává na město ústavní stížnost kvůli termínu vyhlášení referenda, neznamená to, že oni jsou ti špatní. Svoje rozhodnutí vyhlásit referendum o poloze nádraží na krajské volby budeme u Ústavního soudu pochopitelně hájit, stojíme si za ním, ale třeba neuspějeme, třeba opravdu vyhlašovat referenda s takto velkou prodlevou mezi vyhlášením a konáním nejde. Pokud Kotzian a spol. u soudu uspějí, můžeme jim leda poděkovat, že prostřednictvím Ústavního soudu korigovali náš postup a do budoucna udělali v těchto procesních věcech okolo referenda pořádek – zákon v tomto nehovoří vůbec jasně a my jsme si prostě vybrali na žádost přípravného výboru referenda tuto možnost.

Začleňujeme, nevylučujeme

Nyní k sociální oblasti: K řešení a zlepšování je toho určitě hodně. Jak jsem psal minule, sociální odbor je vysoce kompetentní, neváhejte se na mne či přímo na odbor obrátit se svými žádostmi, nápady, postřehy, doporučeními, kritikou. Chci se teď věnovat problému sociální vyloučenosti. To považuju za naše stěžejní téma v dané oblasti. 19. března se na magistrátu uskuteční důležité a doufám že i přelomové setkání, které má za cíl identifikovat všemožné aspekty, které se k tématu sociálního vyloučení vážou, vzájemně je provázat a vytvořit následně zastřešující program/strategii, který by dokázal integrovat různé politiky a návazné dotační tituly tak, aby se sociální vyloučenost řešila komplexně, aby pravá ruka věděla, co dělá levá.

Konkrétně to znamená, že pod jednu střechu musíme dostat zejména tyto oblasti: Sociální bydlení; inkluzívní vzdělávání; zapojení se pracovního trhu; drogy, hazard; zlepšování veřejného prostoru. A možná jsem teď v rychlosti na něco zapomněl, sociální odbor to má všechno uspořádáno. Sezveme na jedno místo zástupce bytového odboru, odboru školství, sociální a zdravotního odboru, příslušné náměstky, městskou policii, Agenturu pro sociální začleňování, MPSV, DROM, IQ Roma servis, Podané ruce, Armádu spásy, Centrum sociálních služeb, Rozkoš bez rizika, Muzeum romské kultury, Národního protidrogového koordinátora, Úřad práce, GAC, Platformu pro sociální bydlení, členy výboru pro menšiny, komise sociální a určitě jsem zapomněl ještě na plno organizací, pokud máte zájem se účastnit, určitě se ozvěte. Na základě tohoto setkání by měly vzniknout již konkrétně definované pracovní skupiny k jednotlivým tématům, přičemž si budou všichni vědomi, že jedno bez druhého nelze řešit.

Musíme si pomáhat

Pokud se chceme potýkat s problematikou sociálního vyloučení, nelze to řešit jen terénní prací zaměstnanců magistrátů a dotačními tituly ze sociálního odboru. Dokud lidé v problémech nebudou bydlet, pracovat a dokud nebudou mít aspoň základní vzdělaní, nemá prakticky smysl se o cokoliv snažit. Město má dostatek nástrojů, jak v politice bydlení, uplatnění na trhu práce, v základním školství samo působit a krom toho má snad dostatečnou váhu na to, aby ke spolupráci přizvalo i stát či kraj. Nesmí na to rezignovat. Ať už se na to díváme pohledem člověka, který chce pomáhat lidem znevýhodněným, lidem v nouzi, či pohledem člověka, který chce, aby se nemusel bát a aby byla objektivně nižší kriminalita, tak investice do prevence je vždy efektivnější a když už nic, tak levnější, než represe a řešení dopadů. Našim cílem je z Brna udělat příklad, jak s nikoliv jednoduchou problematikou sociálního vyloučení naložit tak, aby se tím mohla inspirovat i další města. Ze státních i nestátních struktur je poptávka po smysluplné komplexní politice sociální vyloučenosti dle ohlasů docela veliká, věřím, že Brno má na to, aby k tomu přistoupilo nepředpojatě, bez dělení lidí na ty dobré a na ty od přírody špatné a mohlo se pak vykázat slušnými výsledky.

Dva špitály. Není to moc, Antone Pavloviči?

A teď ke zdravotnictví: Nejprve to jednodušší. Záhy se rozjede naplňování Plánu aktivního stáří, který byl přijat už minulým vedením, ale nebyl postoupen do fáze realizace. Jsou taky zahájeny kroky na posilování bezbariérovosti. Řešíme úzkou součinnost mezi sociální a zdravotní oblastí, protože hranice mezi tím, kde jedna končí a druhá začíná, jsou velmi nezřetelné a v zásadě nedefinovatelné. Chceme úzce propojit jak odbory, tak dotační tituly tak, aby žadatel nemusel příliš řešit, kam se víc hodí.

Složitější to bude u brněnských nemocnic. Poté, co nám Řád milosrdných bratří oznámil, že v roce 2018 chce špitál na Polní převzít, dostali jsme se do obtížné pozice. S Řádem budeme o možnostech další spolupráce intenzivně jednat, město má zájem nadále nemocnici provozovat a základní lékařskou péči občanům zajišťovat. Stále platí náš zájem nemocnice sloučit minimálně v úrovni manažerského vedení, protože není možné, aby město mělo dvě vzájemně si konkurující a nekomunikující nemocnice. V první fázi budou zadány alespoň různé analýzy/audity, které nám pomohou se v nemocnicích zorientovat. Abychom mohli slaďovat politiku investiční, nákupy, služby, musíme mít nejprve z obou institucí srovnatelné výstupy. Jistě pak dojde k přehodnocení koncepce zdravotnictví, tak, aby některá z nemocnic nebyla jednostranně přetížena, aby se na maximum využívaly volné kapacity, aby nemocnice jednotně komunikovaly s VZP apod. Bez jednotného managementu toho ale nebude možné docílit, to říkám rovnou. Dnes, což narovinu přiznávám, se v městských nemocnicích vedení města nevyzná – ostatně stejně jako se nevyzná ve „svých“ firmách. Jako o všem o ostatním, i o tomto budeme průběžně informovat.

To je za poslední dobu ve zkratce snad všechno.

Matěj Hollan · · Štítky: , , ,