Pečujme o architektonické dědictví města

Z hlediska stavebně-historického a architektonického obrazu města Brna představují objekty pocházející ze závěru devatenáctého a první třetiny dvacátého století dominantní a mimořádně hodnotný soubor historizující, secesní, modernistické a především pak funkcionalistické architektury, která vytváří určující a ve středoevropském prostoru do značné míry specifický charakter města.

Především stavební aktivity z období dvacátých a třicátých let dvacátého století proměnily tvář města natolik, že se Brnu přezdívalo hlavní město evropského funkcionalismu a do jeho podoby se odhodlal zapsat i jeden z vůbec nejlepších architektů minulého století Ludwig Mies van der Rohe. Ačkoliv moderní architektura vytváří specifický obraz města Brna, v posledních letech dochází k necitlivým rekonstrukcím těchto objektů, při nichž nenávratně mizí autentické prvky a detaily a stírá se tak desítky let budovaná identita města. Přitom tematizování architektonického dědictví může být jednou z možností, jak přispět k ochraně těchto objektů a zároveň přilákat do Brna turisty ze zahraničí.

Současné rekonstrukce

Proč je potřebné obnovovat historické městské domy s citlivostí, v duchu jejich základních vlastností a charakteru? Nastíníme si dva možné důvody. Prvním je úcta k práci předků, která je důležitá pro všechny generace. Je třeba si uvědomit, že místo, kde žijeme, má svou minulost. K této minulosti je potřebné se vracet a odkazovat se na ni, abychom mohli správně činit přítomné činy.

(Konkrétním příkladem mohou být například vstupní dveře, které sloužily více než několik desítek let. Jestliže sloužily tak dlouhou dobu, budou sloužit i nadále při pravidelné obnově a údržbě.)

Druhým důvodem jsou užitné vlastnosti domů. Není správné plýtvat, nýbrž naopak šetřit. To, co fungovalo v minulosti, je třeba nechat fungovat dále. Jaké jsou hlavní požadavky na budovy? Je jich určitě celá řada, některé jsou ale podstatné pro celkové zdraví. Nejdůležitějšími jsou čerstvý vzduch a světlo. U starých domů najdeme zpravidla kastlová okna. Jedná se o dvě okna za sebou v dřevěném rámu, která se většinou obě otevírají dovnitř. Na domech nalezneme jejich různé kombinace, například s horním sklapovacím dílem apod. Takto řešené okno zpravidla slouží velmi dobře. Jeho netěsnosti mezi rámy a křídly umožňují přirozenou mikroventilaci, čímž uvnitř dochází k neustálé výměně vzduchu, i když se okna neotevírají.

Máme povinnost předat dalším generacím domy, které stavěli naši předkové, v co nejlepším stavu. Domy by měly být opravené, neměla by však být zničena jejich autentická a historická hodnota. Důležité je zachovat celou stavební podstatu a charakter domu, nejen fasády. Pokud je takto přistupováno k obnově, zpravidla se také získají nejlepší uživatelské vlastnosti. Není možné všechny hodnoty vnitřního prostředí v domech zúžit jen na teplo, které se snažíme udržet. Když takto jednoduše porovnáme přínosy a rizika, vyjde nám, že nejlépe uděláme, když dům opravíme tak, jak je.

Jednoduše opravíme původní omítku, na oknech po opálení barvy vyměníme jednoduché tabulky za tenké dvojsklo a natřeme lesklou emailovou barvou. Uvnitř dům přiměřeně obnovíme, média a rozvody sítí přirozeně upravujeme podle současných požadavků a norem. V záplavě možností a výrobků je potřeba se orientovat, vybrat ty správné. Zde je potřeba se většinou radit a často musí přijít na pomoc projektanti.

Zateplování

Zateplování je lidový nespisovný termín pro izolování zdiva. Jedná se o nalepení tepelné izolace z polystyrenu nebo minerální vlny. Polystyren je levný, má však špatnou propustnost vodních par a také nesplňuje náročné protipožární předpisy, tudíž není z tohoto důvodu vhodný a přestává se pro mnohapatrové domy užívat. Minerální vlna je dražší, prostupnost vodních par je velmi dobrá. Je možné v kombinaci s minerálními barvami navrhnout skladbu, jejíž uživatelské vlastnosti budou mnohem lepší než u polystyrenu a životnost takto zaizolované fasády bude dlouhá.

Problém, který se v posledních letech nově objevuje, je několik tropických dní v roce za sebou. Izolování domů najednou se stává v těchto dnech negativní, protože s každým tropickým dnem se zvyšuje teplota uvnitř místností, kterou zadržuje tepelná izolace. Začíná tak řetězec dalších vyvolaných intervencí jako je pořizování zdravotně nevhodné klimatizace nebo ke zdraví šetrnějších chlazených stropů. Je pravděpodobně přínosné takto izolovat panelové domy. U historických cihelných domů je však potřeba izolování dobře promyslet a propočítat, zda je opravdu potřebné a zda se v konečném důsledku skutečně vyplatí.

Výměny oken

Rámy kastlových oken jsou zpravidla dělené na menší díly. Toto řešení umožňovalo použít velmi subtilních profilů a také tenkých skel. Celé okenní křídlo je velmi lehké a dá se snadno vysadit a odnést například k opravě. Tím, že jsou rámy subtilní, „ucpávají“ okenní otvor v malé míře, umožňují vnikání velkého množství světla do interiéru. Toto je potřeba mít na paměti, když se zvažuje oprava, renovace nebo výměna oken. Většinou se zmiňuje úspora na topení díky zvýšeným izolačním vlastnostem. Při nepromyšlené výměně původních oken za nová však často dochází ke snížení prostupnosti světla až o 30 %, což je přirozeně ztráta, která ovlivní život v domě podstatněji než teplo.

Především děti potřebují pro svůj růst přirozené denní světlo. Životní styl s počítači vede navíc ke skutečnosti, že děti tráví v domech více času než v minulosti, a proto je potřebné zachovat množství světla vnikající dovnitř. U předválečných domů většinou najdeme kastlová dřevěná okna. Jejich zachování je klíčové, a to nejen kvůli pohledu na dům. Když se kastlová okna vymění za okna jednoduchá a fasáda se neizoluje, dochází k promrzání přes zdivo a zvyšuje se pravděpodobnost plísní. Případné přidávání izolace vede většinou ke zmenšení okenních otvorů, ke ztrátě světelnosti. Pokud izolujeme celoplošně fasádu, přijdeme o originální omítky, ale často také o profilaci. Ještě horší je fakt, že vinou tlustého ostění a širokých okenních rámů přijdeme o velké množství světla, které proniká do interiéru.

Řešení fasády

V moderních omítkách a fasádních barvách je široký výběr. Málo z nich je však vhodných. Obecně je možné říci, že nejlepších výsledků dosahují vápenné nebo minerální omítky a barvy, tedy opět technologie na přírodní bázi. Silikonové omítky mají problémy v tom, že jsou příliš syntetické. Z tohoto plynou nečekané vlastnosti, např. že v městském prostředí špatně stárnou a i přes jejich deklarovanou umyvatelnost se na nich drží špína. S barvami je to ještě složitější. Je potřeba se vyvarovat intenzivních odstínů. Syté a křiklavé barvy jsou bezohledné k okolí. Určitá předepsaná míra barevné intenzity by nebyla omezující, podporovala by smysl celku. Při výběru barev i zde platí, že nejlepší volbu uděláme, když vybereme barvy na přírodní bázi. Těmito jsou především minerální a vápenné barvy. Vyrábí se rozemletím přírodních hornin (ve zjednodušení) a ve spojení s anorganickými rozpouštědly.

Nejlépe se spojí s omítkovým podkladem, mají barevnou stálost, nejsou syté a intenzivní a nejlépe propouštějí vodní páry obsažené ve zdivu a omítkách. Především také ale dobře stárnou. Dalšími kritérii jsou kvalita štukové výzdoby, kvalita omítky a barevnost. Jestliže má například historický dům světlou štukovou členěnou fasádu a již několik generací se na tuto fasádu dívá, není správné ji najednou celou obalit do izolační hmoty a nechat ji natřít „oranžovou“ barvou. Ospravedlněním nemůže být úspora na topení. Zpravidla navíc dochází ke zhoršení výše uvedených parametrů. Zateplením zdí i ostění oken se zvětší hloubka ostění a sníží se množství světla vnikajícího dovnitř. Izolování zdí má také svá pravidla.

Pokud není dokonalé, může vést k problémům s plísněmi. Obyvatelé starých domů nemuseli pravidelně větrat, protože v oknech byla přirozená infiltrace. Nyní v nové situaci s perfektně izolujícími okny se budou pravděpodobně chovat stejně. Větrání nemusí stačit a může docházet ke vzniku plísní okolo oken. Pokud není izolace provedena kvalitně, mohou se plísně objevovat i na stěnách.

Řešení detailů na fasádě

Klempířské prvky jsou pro životnost fasády rovněž klíčové. Často překvapí, že i po desetiletích služby stále fungují. Především měděná klempířina bývá často v dobrém stavu, někdy ji nalezneme kultivovaným způsobem zataženou pod omítky. Například stále dobře zachovalý je původní olověný plech na vnějších parapetech oken ve vile Tugendhat nebo měděné sokly zapuštěné do líce s fasádou na terasách vily Stiassni. Obdobné detaily nalezneme také na méně honosných činžovních domech.

Výkladce

Výkladce a řešení parterů domů patří neoddělitelně k domům. Jedná se často o nejpropracovanější část domu, protože s ní návštěvníci přichází do přímého kontaktu. Před druhou světovou válkou se majitelé předháněli v atraktivitě zpracování těchto parterů a také v užitých materiálech. Mnoho ze zmíněných autentických prvků už odnesl čas, přesto jich stále ještě dost zbývá. Jako příklad bychom si kromě obchodních výkladců mohli vzít vstupní dveře činžovních domů. Ty byly často řešeny v masivním dubu, stejně jako druhé „lítací“ dveře ve vstupní hale. Zpravidla není obtížné je opravit do původní podoby, jejich stav bývá většinou překvapivě dobrý. Obtížná není ani oprava poškozených dřevěných částí.

Záměrem Městské části Brno střed je správa těchto objektů s ohledem na jejich architektonické a umělecko-historické kvality. Městská část proto chce přistupovat k jejich rekonstrukcím citlivě a navracet jim řemeslnou kvalitu, která přetrvala do současných dnů. Na toto téma bude také Městská část pořádat v září letošního roku kolokvium, z něhož by měly vyplynout závěry, jakým způsobem se k takovým objektům chovat ve standardech 21. století.

■ Michal Doležel, zastupitel a člen Rady MČ Brno-střed

■ Ivan Wahla, architekt ateliér RAW

 

Michal Doležel · 8.6. · Štítky: opravy domů, památky