Vícezdrojové (kooperativní) financování, to je klíčová agenda v oblasti kultury. Jak bylo už mnohokrát popsáno, v 90. letech po pádu komunistického režimu došlo k přesunu zřizovatelských funkcí kulturních institucí provozujících živá umění (divadlo, opera, balet, filharmonie) na obce. A to včetně finanční zátěže. Jedinou systémovou výjimkou je Praha, kde instituce jako Národní divadlo a Česká filharmonie nejsou zřizovány a dotovány městem, ale přímo Ministerstvem kultury. Po vzniku krajů malinká část živých umění přešla na krajské samosprávy, zcela dominantní zátěž je však na bedrech měst. A to se týká hlavně Brna!

Brno zase první

Brno dává ze svého rozpočtu nejvíce peněz na kulturu, pokud ne v Evropě, tak v Česku určitě. A přestože dává tolik, příspěvkové kulturní instituce jsou dramaticky podfinancované, baráky jsou zanedbané, umělci padají na hubu a berou pakatel a bez přísunu peněz odjinud není naděje na zlepšení. To si dobře uvědomuje i Asociace profesionálních divadel, nyní řízená šéfem Městského divadla Brno, Stanislavem Mošou. Asociace už několik let mluví o tom, že je potřeba zřídit speciální formu instituce, která by mohla mít více zřizovatelů a tedy více poskytovatelů finančních prostředků. Teď zrovna se tomu nadává „veřejnoprávní instituce v kultuře“, VPI. Detaily vás ale nebudu zatěžovat, možná to ve výsledku dopadne jinak. Celé je to v zásadě o tom, jak do měst dotáhnout více peněz, aby živé umění nemuselo živořit a nejen obce, ale celý stát se jím mohl po právu chlubit všude po světě.

Na toto téma pořádala Asociace před nějakým časem veřejné slyšení v Senátu. Velice zajímavé vystoupení zde měl Günter Kradischnig z Grazu z firmy ICG Integrated Consulting Group, která před časem vypracovala a provedla restrukturalizaci místních divadelních domů do podoby jednoho velkého divadelního holdingu. Se Stanislavem Mošou, Simonou Škarabelovou z Masarykovy univerzity a Brna kulturního, která se financování kultury dlouhodobě věnuje, a řidičem Tomášem Kropáčkem jsme se proto vydali přímo na místo činu, do rakouského Grazu, abychom zjistili, jak to celé funguje a zda to náhodou není cesta i pro Brno, potažmo celé Česko.

Graz vládne

A je to skutečně velmi zajímavé. V kostce: zdejší divadla mají zaručeno několikaleté stabilní financování a nezávislost na politických rozmarech, tedy větší tvůrčí svobodu. A současně se v nich politikové mohou snadno vyznat.

Existuje zde jeden holding, který má pod sebou několik divadelních společností včetně technických divadelních provozů. Všechny jednotlivé provozy mají jednotný controllingový systém, používají stejný účetní systém, mají jednotné reporty a jejich donoři přesně vědí, jaké jsou tam finanční toky, není tedy sporu o tom, zda divadlo hospodaří špatně či dobře, je to jasně vidět. Pro zodpovědné řízení veřejných divadel je to vynikající model.

Tento holding má jednoho hlavního intendanta, který má manažerskou smlouvu na 5 let a jeho odvolání je možné jen kdyby porušoval zákon, a každý šéf každého divadla má taktéž pětiletou smlouvu s praktickou neodvolatelností. U nás se jen v mírné nadsázce traduje, že doba, na kterou je člověk pověřen řízením divadla, je jeden týden, protože každé úterý může rada města odvolat bez udání důvodů klidně všechny ředitele všech příspěvkovek. Pod takovým Damoklovým mečem se těžko pracuje a těžko si dovolíte uměleckou formou kritizovat vedení radnice, protože pak dost pravděpodobně „letíte“. Stejnou pětiletou jistotu mají v Grazu i umělci.

Tamější holding si zřídilo město spolu s krajem, kde každý přispívá určitým dílem do rozpočtu holdingu. Co je naprosto zásadní: mezi městem, krajem a holdingem je podepsána pětiletá smlouva o financování, takže divadla mají jistotu, kolik minimálně budou dostávat každý rok a mohou podle toho dlouhodobě plánovat. To je sen všech českých divadel a kulturních institucí vůbec. Dokonce to mají smluvně tak ošetřené, že pokud by bylo ze strany některého z donorů prodlení, může si vzít divadlo půjčku, jehož úroky hradí ten, kdo se při platbě opozdil. Politici se tedy v Grazu dobrovolně vzdali svých pravomocí každý rok znova a znova rozhodovat, kolik a zda vůbec na kulturu dají, toto mohou udělat jen jednou za pět let. Pro stabilizované prostředí v kultuře je to skvělé.

Půjde to i v Brně?

Ve vedení města budu nyní navrhovat, abychom si nechali v úrovni studie prověřit, jestli by obdobný model nebyl možný i v dnešních podmínkách, případně jaký jiný model by možný byl. Přeměna na s.r.o. pochopitelně negeneruje automaticky peníze, ty musí přitéct z kraje či spíše ze státu, ale musí zde být taková právní forma, která tento finanční tok umožní a ideálně dá donorovi i nějaká práva. Aby to nevypadalo, že jsem jakkoliv rozhodnutý prosazovat zrovna tuto variantu, tak upozorňuju, že pouhé navýšení peněz na kulturu na úrovni státního rozpočtu a její alokování do příslušné „škatulky“ v rozpočtu Ministerstva kultury, by automaticky znamenalo, že do regionů a měst přiteče více peněz, už dnes – do stávajících příspěvkovek. Při zásadním navýšení rozpočtu MK se bavíme i o zásadní pomoci pro města a i cesta, kdy se na úrovni právní struktury kulturních institucí nezmění nic, jen budou finančně posíleny, je možná.

Současně však pokládám za vhodné usilovat o stabilní podmínky pro divadla – personální i finanční, k čemuž je, domnívám se, minimálně zodpovědné přemýšlet nad takovou právní formou, která to bude schopna zajistit. Zdali to bude forma VPI, jak navrhuje nyní Asociace profesionálních divadel, nebo převezmeme-li nakonec model z německy mluvících zemí, nebo něco úplně jiného, to je věcí odborné a důkladné debaty, která doufám brzy nadejde. Všichni se shodnou, že stávající situace je neudržitelná. Brno není schopno své kulturní instituce udržovat v kondici, která není úplně nedůstojná, musíme se pokusit nalézt takové řešení, které nás z této propasti vytáhne.

Za podstatnou zmínku stojí v této souvislosti, že v rámci kultury panuje v celé Evropě nebývalá sdílnost. Nikdo nemá potřebu si nechávat nic pro sebe, na rovinu řekne, co sem jim povedlo, co ne, na co si máme dát pozor atp. Vidíme to jak u koncertních sálů, tak u předávání zkušeností ohledně funkčního uspořádání zřizovaných divadel. To je skvělý, protože se nemusíme pokoušet na všechno přijít v Brně sami, když už to někde vymysleli a funguje to, tak proč to nevyzkoušet i u nás.

Stránky grazkého holdingu: http://www.theaterholding.at/.

Matěj Hollan · · Štítky: , , , ,